Školní „ART bufet“

(14.-18. 5. 2018)

Celý jeden týden měli žáci a učitelé na naší škole jedinečnou příležitost využít možnosti občerstvení v souvislosti s každoročním projektem fiktivní firmy, který již tradičně realizovali žáci třetích ročníků v rámci předmětu ekonomie. O projektu se mohli studenti i učitelé dozvědět z rozdávaných letáků a poutačů   v prostoru školy. Nabídka sladkých i slaných pochutin, různých druhů teplých i studených nápojů, byla pestrá a atraktivní. V místnosti s občerstvením se jednotlivé skupiny žáků střídaly každý den, a tak byla efektivní logistika vlastního prodeje spolehlivě zajištěna. Den, co den tak byla nabídka odlišná a kdo měl zájem zakoupit si něco dobrého na zub, mohl se nechat překvapit, jaké dobroty budou na stole tentokrát.

V prvním „avokádovém dni“ dni byly vede toustu s vejcem a avokádem asi největším tahákem špenátové palačinky s nivou a česnekem, následovaly úterní ovocné řezy a káva. Ve středu slavily úspěch tousty s různými vynikajícími přísadami. Čtvrtek se pro změnu nesl ve znamení chutných palačinek s několika druhy sladkých náplní. Zvláštní pozornost si zaslouží páteční, ryze chlapecká skupina, která vsadila na jedinou kartu – oblíbený párek v rohlíku s hořčicí a kečupem. Osobitým marketingem hned ze začátku dne minimálně pobavila veškeré školní osazenstvo. Trojice u „hladového okna“ neměla o objednávky nouzi, dokonce bylo nutno dokoupit suroviny. Sehraný tým v rukavičkách však navíc dodatečně překvapil svým multimediálním přesahem – výzvou: „Vyfoť nás na Instagram, označ a vylosuj si horkihopsa ZDARMA!!!“

Rozmanité pochutiny pekli a připravovali žáci svépomocí předem, ale kupříkladu objednané tousty nebo kávu dostal zákazník na počkání na místě. Nutno dodat, že obsluha byla velice milá a kultivovaná. Díky často pestrému výběru si na své přišel téměř každý.

Naši prodejci k projektu přistupovali promyšleně a ekonomicky. Náklady si předem propočítali a všechny skupiny si rovněž vedly přehledné účetnictví s rozpisem nákladů, tržeb a konečného výdělku. Dodejme, že nechyběly mnohdy ani EET účtenky či seznam alergenů! Výjimkou nebylo ani podrobně vypsané složení nabízených výrobků, cenově dostupných pro každého. Pozitivním závěrem je, že každá skupina za vyčleněný den své náklady pokryla a ocitla se navíc v zisku. Nikdo neprodělal, a i když se některým žákům nepodařilo prodat všechny své produkty, zhostili se své úlohy úspěšně.

Všichni zúčastnění ještě po skončení projektu s vyučujícím rozebrali z ekonomického pohledu strategii celého prodejního týdne, zanalyzovali klady a případné možnosti pro zlepšení. Po příjemné zkušenosti z tohoto projektu tak všichni doufáme, že se mladší žáci nechají inspirovat a naváží na letošní ročník minimálně stejně úspěšně!

Přejít na detail

22.5.2018

Festival Jeden svět – Aktivistka

(čtvrtek 12. 4. 2018)

Jaké to je vystoupit z davu a začít laxní veřejnost upozorňovat na palčivé téma? Jaké může být v patnácti začít aktivně bojovat za záchranu nedotčené přírody, čelit loby největších těžařských společností, stejně jako obtížím jednat s místními představiteli, kteří na věc nahlížejí zcela opačně? O tom se mohli naši studenti přesvědčit na tradiční filmové projekci Festivalu Jeden svět. Snímek s výmluvným názvem Aktivistka dával už předem tušit zajímavý dokument s takřka nadčasovým přesahem.

Mladé dívce, žijící v chráněné přírodní lokalitě na severu Finska, nebyl osud její domoviny lhostejný a jako jediná se tak rozhodla jednat a aktivně se, coby nejmladší zastupitelka města, pustit do nelehkého úkolu zamezit devastaci přírody průmyslovou těžbou kovů v místě národním parku.

Entuziasmus odhodlané Rikky kontrastuje s krátkozrakostí a pragmatismem regionálních politiků. Marné úsilí dívky naráží, její argumentace proti ústupkům průmyslové těžby a s ní související migrace početné pracovní síly, představující v konečném důsledku pro region spíše hrozbu než přínos, prozatím nestačí. Přesto se dívka nevzdává a ve svém úsilí pokračuje. Je si totiž vědoma drsné skutečnosti, že by budoucím generacím nemuselo z volné přírody zůstat vůbec nic.

Dokument, který je vzkazem mladé generaci, výmluvně poukazuje na fakt, že nemusí jít vždy jen o boj s větrnými mlýny, ale stačí za svým cílem jít a vytrvat, a i přes nesnáze a prohry je opravdu možné něčeho velkého a prospěšného dosáhnout.

Přejít na detail

16.4.2018

Abstraction – création, Art Non Figuratif

(Galerie výtvarného umění v Ostravě, 1. 3. 2018 – 4 G, 4 ASM)

První březnový den se nesl zejména ve znamení abstraktního umění. Se čtvrtými ročníky našich oborů a gymnázia jsme vyrazili do centra Ostravy za vskutku bohatým výstavním programem. Plán byl jasný – návštěva Domu umění, Galerie Fiducia a Galerie na Sokolské 26. Nikdo tak nebyl na pochybách, že nás čeká kvalitní estetický zážitek. Že se máme nač těšit, o tom všechny záhy přesvědčila výživná porce umění ve třech samostatných prostorách Domu umění. Naším hlavním cílem byla aktuální výstava skupiny Abstraction – création, zastoupena mnoha ukázkami velkoformátových tisků zvučných jmen nefigurativního umění. Vystavené litografie a sériografie byly vymezeny lety 1932-1936 a tvoří tak reprezentativní výběr těch nejvýznamnějších prací skupiny. Nechyběly zde autorské stálice jako Kandinsky, Moholy-Nagy nebo dokonce český představitel František Kupka, který se na počátku 30. let ve skupině rovněž angažoval. Dům umění však nabízel také možnost shlédnout expozici Hledání hranic malby v post-mediálním prostředí. Tento společný projekt pedagogů, absolventů a studentů malířských ateliérů Ostravské univerzity a Bratislavské Fakulty umění představuje velmi zajímavé práce tvořené interakcí tradičních malířských prostředků a nových technologií. Žádoucím momentem je reprezentativní výstava uměleckých pokladů z období zrodu Domu umění, doplněná o rozmanité průvodní materiály a archivní dokumenty. Divák tak může obdivovat proslulou Klimtovu Juditu, stejně jako práce Slavíčka, Špály, Filly či Zrzavého. Ti, kteří abstrakci a moderně příliš neholdovali si mohli prohlédnout jedinečnou sérii barokních mistrů – malířů a rytců Norberta Grunda a Jana Balzera. Zejména mimořádná umělecká kvalita leptů musela učarovat snad každému z přítomných.
Po strávení všech uměleckých vjemů v Domě umění naše cesta nabrala směr Galerie Fiducia, kde jsme načerpali energii z expozice fotografií Zoolandscape. Nečekaným oživením se nám však následně staly práce, vystavené v dolní galerii Fiducia. Čekala na nás „přímočará sdělení s často brutálně infantilním rukopisem obrazů“. Zábava i mrazení, expresivita bizarních námětů vyvolávala úsměv i lehké rozpaky – velmi zajímavá a zároveň poutavá zkušenost.
Poslední zastávkou na naší cestě za uměním byla Galerie Sokolská. V několika místnostech nás provázely obrazy i neotřelé instalace, jakožto rozšířené pokračování expozice Hledání hranic malby. Všem, kdo mají v těchto dnech potřebu kulturního vyžití, lze výše zmíněné výstavy vřele doporučit – je na co se dívat a čím se obohatit.

Přejít na detail

2.3.2018